V letních měsících si připomeneme několik výročí důležitých osobností, které jsou nějakým způsobem spojeny s katedrálou. Přečtěte si o stavitelích, kronikářích a králích, kteří přispěli k tomu, že se nám katedrála zachovala až do dnešních dní. Text je sestaven z krátkých upoutávek, které pro Vás pravidelně připravuje pan Ing. Ondřej Stříteský z týmu Metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze.
Kulaté výročí dne úmrtí měl v minulém týdnu vedle kapitulního děkana a pozdějšího prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic další významný kanovník naší metropolitní kapituly, kterého bychom Vám rádi blíže představili.
Mnoha uměleckými poklady v podobě sochařských děl, bohatě opracovaných kamenických prvků i polychromovaných kamenných erbů a zejména pak velmi bohatou stavební historií vyniká vnější plášť katedrály.
I v menších venkovských chrámech, které se nacházejí poblíž šlechtických sídel, můžeme poblíž hlavního oltáře vidět jeden specifický architektonický prvek. Je jím takzvaná oratoř (=místo k modlitbě), obvykle vyvýšená v podobě otevřené empory.
Nezapomeňte si při návštěvě naší katedrály prohlédnout kapli sv. Václava, nejvzácnější a nejcennější prostor, který lze bez nadsázky nazvat srdcem české země a pro návštěvníky i účastníky bohoslužeb jsou jeho dveře otevřeny alespoň k nahlédnutí.
Není to jen Svatováclavská koruna s čepičkou, ale celý soubor klenotů, které dnes katedrála chrání. Právě tak, jak tomu mělo být dle původního pokynu Karla IV. Přesto, že klenoty bylo nutné v dobách válek často ukrývat mimo Pražský hrad, soubor koruny s poduškou, královského jablka a královského žezla, jejich pouzder a královského roucha je dnes opět umístěn v Korunní komoře Svatovítského chrámu.
Jižní věž katedrály ukrývá celkem sedm zvonů. Zatímco nejstarší zvon Václav pochází již z roku 1542, trojice nejmladších, které nahrazují své předchůdce rekvírované a zničené během 2. světové války, byly odlity až v roce 2012. Ani nejstarší ze zvonů tak není v katedrále původní.
Počátky svatovítské kapituly lze spatřovat v kolegiu kněží (collegium cleri) při kostele svatého Víta na Pražském hradě, jimž bylo svěřeno, aby připravili vše potřebné pro zřízení samostatné diecézní správy. Když se v roce 973 stala Praha biskupským sídlem podléhajícím mohučskému metropolitovi, stalo se zmíněné kolegium svatovítských kněží katedrální kapitulou. Zakládací listina se ale, na rozdíl například od té karlštejnské, bohužel nedochovala.
Katedrála svatého Víta je nejen vyjádřením vztahu člověka k Bohu, ale nezbytně i mistrovské architektonické dílo. Ať už se rozhodnete obdivovat její gotickou klenbu, úchvatné vitráže, zdobnou fasádu anebo majestátní věže, za každým z těchto momentů stojí významné jméno české architektury.
Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení