Římskokatolická farnost u svatého Víta, Václava a Vojtěcha, která je ve správě Metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze zahájila na jaře roku 2024 cyklus mší svatých nazvaný „Putování po katedrále“. Tento cyklus má za cíl obnovit duchovní život v bočních kaplích katedrály. Cyklus pokračuje v aktualizované podobě i nadále.
Naše chrámy se o Vánocích stávají cílem poutníků, kteří si přicházejí prohlédnout vystavené jesličky. Líbeznou scénu zobrazující Narození Páně, kdy Panna Maria a svatý Josef chovají děťátko, kterému se přicházejí poklonit pastýři, nalezneme prakticky v každém kostele. I v naší katedrále budeme mít opět možnost obdivovat její překrásný betlém zhotovený v I. polovině 20. století Václavem Andresem, který byl v posledních dvou letech péčí metropolitní kapituly zrestaurován a instalován do prostředí inspirovaného architekturou Svaté země. Byla by však škoda zapomenout na další umělecká díla s vánoční tematikou, kterých je v katedrále značné množství.
Oslavy narození našeho Pána Ježíše Krista jsou pro mnoho obyvatel Prahy i poutnice a poutníky často velkým lákadlem, proč do promrzlé katedrály na sklonku prosince přijít. Jako vždy nabídne vyzdobená katedrála nejen půlnoční mši svatou s naším arcibiskupem Mons. Janem Graubnerem, ale i setkání u jesliček, zakončení Jubilejního roku nebo uvítání nového kalendářního roku.
Obvykle slavíme dne 30. listopadu svátek svatého apoštola Ondřeje, bratra svatého apoštola Petra. V letošním roce však jeho svátek ustoupí neděli, na kterou připadá. V liturgii má totiž Den Páně přednost před svátky svatých a v tomto případě se bude dokonce o 1. neděli adventní, začátek liturgického roku. Svatý Ondřej tak letos doslova naplní úsloví, že otevírá brány adventu.
Na poslední neděli liturgického roku tradičně připadá slavnost Ježíše Krista Krále, která celý roční cyklus oslavující a zpřítomňující důležité události z dějin spásy logicky završuje. Kristus, náš vykupitel a vítěz nad smrtí, Alfa i Omega, počátek i konec, Pán všech věků, který vládne dějinám, jehož je království i moc i sláva po všechny věky věků – právě těmito slovy, které oslavují Krista jako vítězného krále, kněz doprovází již žehnání velikonoční svíce o slavnosti Zmrtvýchvstání Páně. Poté, co Kristus vstoupil do nebe, na jeho apoštoly sestoupil Duch Svatý a jak píše svatý Pavel v listu Židům, „Kristus se pak navždycky posadil po Boží pravici a teď už jen čeká, až mu budou jeho nepřátelé položeni k nohám jako podnož.“ Právě slavností Kristova královského majestátu pak na konci listopadu liturgický rok vyvrcholí.
„Tobě přísluší chvála, Bože, na Sionu! A Tobě se splní slib v Jeruzalémě! Vyslyš modlitbu mou, k Tobě všeliké tělo přichází.“
Vznešená hudba našeho světoznámého skladatele, mimořádně talentovaného a přitom pokorného a zbožného muže, který každé své dílo zakončoval slovy „Bohu díky!“ bude znít v sobotu v naší katedrále při rozloučení se zesnulým arcibiskupem Dominikem kardinálem Dukou. Ten měl dílo Antonína Dvořáka v oblibě a není divu. Dvořák byl velmi inspirující osobnost svým životem i dílem. Requiem b moll zkomponoval v roce 1890. Zhudebnil však latinský text, který je sám o sobě ještě mnohem starší, vyvíjel se po staletí a jeho dnešní podoba je z 16. století. Requiem zaznívá při mších svatých za zemřelé císaře a krále, biskupy i kněze, stejně jako za laiky všech stavů, bez ohledu na jejich věk a společenské postavení.
Jak už bývá v Evropě obvyklé, biskupové a často i kanovníci katedrálních kapitul bývají ukládáni k poslednímu odpočinku v hrobkách umístěných přímo v jejich katedrálách. Pražští arcibiskupové jsou pak v dnešní době jedinými lidmi, kteří jsou až dodnes v naší katedrále skutečně pohřbíváni. Nalezneme je v ní na různých místech.
Nejen knížata, králové a císařové, ale i členové významných šlechtických rodů byli v průběhu staletí v naší katedrále pohřbeni. O některých zajímavých osobnostech z jejich řad přinášíme tento článek. Ne všechny hroby se zde dodnes dochovaly. O některých osobnostech víme, že byly v katedrály pohřbeny, ale již nejsme schopni určit, kde přesně se jejich hroby nacházejí. Významným šlechtickým rodům pak patřily některé kaple v chórovém ochozu nebo bočních lodích, které zároveň nesou své zasvěcení. Tyto kaple pak označujeme jejich zasvěcením konkrétnímu světci a zároveň přívlastkem podle daného rodu, který v té či oné kapli má obvykle i svoji hrobku. A tak kapli sv. Ondřeje nazýváme také kaplí Martinickou, kapli sv. Marie Magdaleny kaplí Valdštejnskou, kapli sv. Anny kaplí Nostickou a v kapli sv. Zikmunda pro změnu nalezneme hrobku Černínů z Chudenic.
Liturgický rok se blíží ke svému závěru a jeho poslední měsíc je tradičně spojen s Památkou všech věrných zemřelých, která v liturgickém kalendáři připadá na 2. listopadu. Návštěvy hřbitovů a hrobů našich blízkých se však obvykle protáhnou i na další dny a týdny, které na tento den navazují a vžil se pro ně lidový název dušičkové období. Nezřídka byly hřbitovy zřizovány okolo kostela a nejinak tomu bylo v případě naší katedrály. Stavba gotického dómu, která začala od poloviny 14. století nahrazovat předchozí románskou baziliku, však pozřela i toto pohřebiště a náš kanovník Beneš Krabice z Weitmile, třetí ředitel stavby katedrály, například přesunul hroby pražských biskupů do chórového ochozu nové stavy, kde se nacházejí před hrobem sv. Víta dodnes.
Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení