Aktuality & články

Slavné Kristovo vzkříšení oslaví starobylý chvalozpěv

„Ať slavné Kristovo vzkříšení naši tmu ve světlo promění!“

Tímto zvoláním k zapálené a požehnané velikonoční svíci u velikonočního ohně, která symbolizuje vzkříšeného Krista, zahájí kněz po setmění procesí k oltáři. Tam budou slaveny obřady z vigilie veliké noci, kdy Kristus rozlomil pouta smrti, vstal z mrtvých, aby se následně ukázal svým učedníkům a po čtyřiceti dnech vstoupil na nebesa jako Král slávy. Veliké a nádherné tajemství této noci, tajemství naší spásy a vykoupení z otroctví hříchu je oslavováno jako světlo, které přináší Kristus a rozhání jím pekelné temnoty, Kristus sám je označován jako to světlo. Takto ho oslavuje i známá velikonoční píseň, zpívaná v českých zemích: „Aleluja! Vstal z mrtvých Kristus oslavený,  tma pekel před ním utíká! Z ran, jež jsou divem zaceleny, vítězná záře proniká!“

15. výročí úmrtí kanovníka a faráře Mons. Miroslava Vágnera

Zelený čtvrtek je zároveň velkou slavností kněží. Ten den totiž náš Pán Ježíš Kristus ustanovil svátost kněžství, když při večeři se svými učedníky pozdvihl chléb a kalich s vínem a řekl: „Toto je moje tělo“ a „Toto je moje krev,“ „Toto je smlouva nová a věčná, to konejte na mou památku!“ Proto se v dopoledních hodinách tradičně setkávají kněží z celé diecéze se svým biskupem v katedrálách, obnovují svůj slib poslušnosti a při slavné mši svaté, které je nazývána Missa chrismatis, jsou posvěceny oleje, užívané při udělování svátostí. I v naší katedrále je pravidelně takováto mše svatá slavena. Letos budeme na Zelený čtvrtek vzpomínat také na jednoho věrného a laskavého Kristova kněze, kanovníka naší pražské metropolitní kapituly a v letech 2001 – 2008 faráře naší katedrály Mons. Miroslava Vágnera. Uplyne totiž přesně 15 let od chvíle, kdy ho náš Pán povolal z tohoto světa. I on se pravidelně účastnil této slavné mše svaté s ostatními kněžími pražské arcidiecéze v naší katedrále a pevně věříme, že pro svou věrnou dlouholetou službu Kristu a Jeho církvi dnes slaví ve společenství Jeho svatých.

Velký pátek – hle, jak umírá Spravedlivý!

V postní době jsme zvláště intenzivně obraceli naše srdce k našemu Pánu, který se čtyřicet dní postil na poušti a který rozepjal ruce a dal se přibít na kříž, aby svou smrtí naši smrt přemohl a vykoupil nás pro život věčný. Rozjímali jsme o Kristově smrti při pobožnostech křížové cesty a v našem postním seriálu jsme se seznámili s obrazy Kristova utrpení v naší katedrále. 

Vzácná relikvie Poslední večeře Páně v naší katedrále

Nejvýznamnější evropské katedrály uchovávají ve svých pokladech vzácné a unikátní relikvie, které jsou přímo spojené s utrpením našeho Pána Ježíše Krista. Získávali je pro ně jako ty nejcennější dary zbožní panovníci evropských států; císařové, králové i vládci menších knížectví. Různé větší i menší části Kristova kříže, ať už se jedná o relikvie získané matkou římského císaře Konstantina svatou Helenou v Jeruzalémě, nebo o takzvané relikvie přikládané, nalezneme v řadě chrámů. I naše katedrála uchovává jako ten nejcennější relikviář vůbec vzácný korunovační kříž, ve kterém jsou části Kristova kříže a dalších nástrojů Kristova umučení vložené a český král při své korunovaci tento kříž uctíval.

O Květné neděli bude znít v katedrále hymnus ze 6. století

„Hle, jak až k srdci proniká zbraň bezcitná a strašlivá! Z boku se řine s vodou krev a od hříchu nás omývá.“

Květnou nedělí vstoupíme do Svatého týdne, kterým vrcholí celý liturgický rok a kdy budeme slavit vrcholné události z dějin spásy. Památka Poslední večeře Páně zpřítomňuje ustanovení eucharistie, kdy náš Pán Ježíš Kristus večer před svou smrtí na kříži vzal do rukou chléb a kalich vína a řekl svým učedníkům „toto je moje tělo, které se za vás vydává“ a „toto je má krev, která se za vás prolévá,“ „toto je smlouva nová a věčná“ a „to konejte na mou památku.“ Kristovo zatčení, odsouzení a následnou vykupitelskou smrt na kříži připomíná památka Umučení Páně, slavená na Velký pátek a následně v sobotu v noci budeme slavit vigilii Zmrtvýchvstání Páně, Kristovo slavné vzkříšení a vítězství nad smrtí.

Pašijový cyklus ve Svatováclavské kapli je klenot středověkého umění

„Hospodine, Ty vládneš nade vším. Tvá je, Hospodine, velikost a moc, nádhera, lesk i vznešenost, neboť Tobě patří všechno na nebi i na zemi.“

Žalm, který zpíváme o slavnosti našeho svatého knížete a mučedníka Václava, oslavuje Hospodina jako nejvyššího vládce a krále, který je svrchovaně povýšený nade vším a od kterého pochází všechno bohatství a velebnost. Zdá se, jako by snad mohl být inspirací pro Petra Parléře, který nad hrobem našeho svatého knížete v pražské katedrále ke cti a slávě Boží vystavěl kapli natolik nádhernou a vznešenou, až poutníky zrak přechází.

Kopie obtisku Krista na roušce svaté Veroniky je i v katedrále

Mnoho vzácných relikvií, které jsou součástí Svatovítského pokladu je dnes již mírně pozapomenuto, a přesto to byly ty nejvzácnější části tohoto cenného souboru. V postní době se však nabízí upřít pozornost na dílo, které přímo připomíná utrpení Ježíše Krista při stoupání na Golgotu, kde za nás zemřel a po třech dnech vstal z mrtvých.

Kulaté výročí narození kanovníka Antona Geberta

V dubnu si připomínáme také 140. výročí narození našeho kanovníka Antona Geberta, perzekvovaného kněze a jednu z obětí nacistického režimu z řad členů naší metropolitní kapituly. Nacistickými koncentračními tábory prošla značná část našich kanovníků. Vězněni byli Otto Lev Stanovský a Otakar Švec a kruté zacházení nacistů nepřežil Antonín Bořek-Dohalský a právě Anton Gebert, přestože tento kanovník byl německé národnosti a na začátku okupace českých zemích nepatřil k odboji ani k otevřeným odpůrcům Třetí říše.

Velikonoce na Pražském hradě 2025

Jako každý i tento rok bude katedrála centrem velikonočních obřadů v arcidiecézi. Proběhnou v ní všechny obřady i mše svaté Svatého týdne a navíc i Missa Chrismatis, která se odehrává pouze tam. Velikonoce na Pražském hradě neznamenají jen velkolepé pontifikální obřady ve svatovítském dómu, byť ty samozřejmě lákají nejvíce. Pro některé věřící a hledající může být chvíle tichého rozjímání v Getsemanské zahradě kostela Všech svatých tím pravým uvedením do velikonočních tajemství.