Aktuality & články

Současné dění i střípky minulosti. Nechte se nalákat k návštěvě katedrály připravovanými událostmi i příběhy, které vás přenesou do její historie. Vyhledávat můžete dle témat a klíčových výrazů.

Víra

Oznamujeme

Kultura

Historie

Architektura & umění

Lidé

Varhany

Granty

Kapli svatého Kříže zdobí pozdně renesanční Milánský kříž

21. 3. 2025

Další zajímavou ukázku sochařského a pasířského zpracování Kristova utrpení Vám přinášíme z kaple, která je svatému Kříži přímo zasvěcena. Tuto kapli nalezneme v chórovém ochozu v těsném sousedství tzv. královské oratoře, které jsme se již věnovali v samostatném článku v loňském roce. Kaple samotná je unikátní svým nepravidelným půdorysem a oknem umístěným mimo její osu. Tato nepravidelnost má však logickou stavebně-historickou příčinu. Matyáš z Arrasu, první stavitel katedrály, zakládal boční kaple na půdorysu části pravidelného osmiúhelníku a jeho kaple tak uzavírá pět stěn. Kaple svatého Kříže však byla postavena v těsném sousedství tehdy ještě stojící románské baziliky s kapitulním domem a zde mistr Matyáš své dílo skončil. Teprve jeho nástupce Petr Parléř se pustil do postupné demolice románského areálu a navázal stavbou dalších kaplí a vysokého chóru. Parléř však kaple zakládal na obdélníkovém nebo čtvercovém půdorysu a právě tato změna vyvolala nutný geometrický zlom, který se projevil právě v kapli svatého Kříže. Nepravidelnou spáru mezi dílem Matyáše z Arrasu a Petra Parléře můžeme vidět vedle okna této kaple, na protější straně chóru katedrály ji nalezneme na stěně Staré sakristie hned vedle pilíře sousední kaple sv. Anny.

Poslední český král žil skoro 30 let na královském Pražském hradě

20. 3. 2025

Dvanáct poměrně klidných let panování posledního korunovaného českého krále a císaře rakouského Ferdinanda V. přerušily revoluční události roku 1848. Ferdinand V. na nátlak okolí dne 2. prosince toho roku abdikoval a předal žezlo svému synovci, osmnáctiletému Františkovi Josefovi I. Stalo se tak v Arcibiskupském paláci v Olomouci. Svůj státnický důchod pak Ferdinand trávil na Pražském hradě, kde pro něj bylo upraveno jedno křídlo Nového královského paláce na II. nádvoří. Z Prahy často odjížděl na zámky v Ploskovicích a v Zákupech. Ačkoliv ho od narození provázely vážné zdravotní problémy, které mu znemožnily samostatně vykonávat vládu, dožil se na svou dobu úctyhodného věku 82 let a jako panovník ve výslužbě obýval Pražský hrad celých 27 let.

Ukřižovaný od Františka Bílka zdobí levou loď katedrály

14. 3. 2025

Výrazným, avšak trochu opomíjeným dílem zobrazujícím Kristovo ukřižování je takzvaný Bílkův oltář, umístěný v severní boční lodi katedrály. Jedná se o monumentální secesní dílo, započaté ještě v dobách Rakousko-Uherska a dokončené v době první Československé republiky. Svým osamělým umístěním, kdy vstupuje z boku do prostoru vstupní lodi, je kolemjdoucími spíše míjen a jedná se v podstatě pouze o sochařské dílo, ke slavení mše svaté totiž oltář není uzpůsoben. Na oltářní mense se nachází další plastiky a liturgické knihy (misály) na pultících zde jsou zde umístěny v podobě bronzových sochařských děl. Postava ukřižovaného Krista na retáblu oltáře je však vskutku monumentální. Oltář vznikl na objednávku prezidenta Československé republiky Tomáše G. Masaryka, jak připomíná tabulka na boku oltářní mensy. Prezidentovo jméno však bylo komunistickým režimem z oltáře odstraněno a nebylo již nikdy doplněno. Na tabulce tak se tak dočteme: „Oltář počat roku 1906, roku 1926 ukončen a zakoupen (……….) r. 1927 osazen ve chrámu sv. Víta.“

Poslední český král byl v katedrále korunován před téměř 190 lety

10. 3. 2025

Francouzská královská rodina nedobrovolně opustila Pražský hrad v roce 1835, důvodem ale byla příprava katedrály a hradu na jinou královskou slávu, kvůli které bylo potřeba na hradě provést rozsáhlejší opravy. Začátkem března toho roku totiž ve Vídni zemřel císař a král František I. a na trůn nastoupil jeho syn Ferdinand. Pro svůj zdravotní stav sice nebyl schopen samostatné vlády, korunovační obřady ve svých zemích však podstoupil a hned následující rok měl být v naší katedrále korunován právě králem českým. Na trůnu vydržel až do roku 1848, kdy abdikoval ve prospěch svého synovce Františka Josefa I. Poté se uchýlil právě na Pražský hrad, kde se svojí manželkou žil dalších 27 let. Celou třetí čtvrtinu 19. století tak byl Pražský hrad obydlen skutečným císařem a korunovaným českým králem, který se u obyvatel Prahy těšil patřičné úctě, přestože již nevládl. Jeho životě na Pražském hradě a zásluhách o naši katedrálu se bude věnovat poslední článek tohoto seriálu. Za pozornost stojí ale i samotný korunovační obřad, který se odehrál v naší katedrále dne 7. září 1836 a byl dosud poslední českou královskou korunovací v dějinách.

Předposlední francouzský král bydlel na Pražském hradě

6. 3. 2025

V chrámovém pokladu naší katedrály, jehož součástí je velké množství nádherně zdobených relikviářů, pozoruhodných precios a dalších vzácných liturgických předmětů a uměleckých děl, nás na první pohled zaujme krásná a neobvykle velká empírová monstrance ze zlaceného stříbra, která má úctyhodnou výšku 114 cm. Na jejím podstavci je vytepán reliéf znázorňující Poslední večeři Páně, celý podstavec je bohatě zdoben, dřík v podobě anděla nese schránku v podobě oblaků s paprsky. Kolem schránky pro umístění Těla Páně k adoraci jsou čtyři hlavičky andělů, z nichž jeden duje na polnici. Na vrcholku monstrance je kříž. Na podstavci je pak vyryt francouzský nápis ve znění „Le Roi de France, Charles X., Monsieur le Dauphin, Madame la Dauphine, le Duc de Bordeaux et Mademoiselle, A la Cathédrale de Prague, le 22 Mai 1836.“ Tuto nádhernou a neobvykle velikou monstranci totiž věnoval naší katedrále poslední vládnoucí král Francie a Navarry Karel X. z rodu Bourbonů, bratr krále Ludvíka XVI., popraveného během Velké francouzské revoluce. Dnes již málokdo tuší, že tento francouzský panovník po svém svržení během tzv. Červencové revoluce v roce 1830 prožil několik let na Pražském hradě.

Příběh vyhnané princezny na Hradě

27. 2. 2025

Dne 21. června 1804 se v naší nedostavěné a stále ještě značně zchátralé katedrále odehrál zvláštní a v té době již ojedinělý pohřební obřad. Jednalo se o dosud vůbec poslední královský pohřeb, který v našem korunovačním chrámu proběhl. Do královské hrobky uprostřed chóru katedrály byla uložena arcivévodkyně Marie Amálie Habsbursko-Lotrinská, jedna z dcer Marie Terezie, královská princezna česká a uherská, provdaná vévodkyně z Parmy, Piacenzy a Guastally. Členové habsburského rodu v té době již dvě století byli ukládáni k poslednímu odpočinku v kapucínské hrobce ve Vídni, která Habsburkům k tomuto účelu slouží dodnes. Arcivévodkyně Marie Amálie však v Praze strávila poslední roky svého života defacto ve vyhnanství, a to se značně podlomeným zdravím. Do pražské katedrály se s ní nepřijel rozloučit nikdo z její rodiny, zato místní šlechta a obyvatelstvo dorazilo v hojném počtu, aby jí vyjádřilo svoji náklonnost. Naše princezna byla pochována v hnědých šatech, s kloboukem na hlavě, s růžencem a krucifixem v rukou. Její cínový sarkofág je dodnes uložen v zadní části královské hrobky pod Collinovým mauzoleem, v těsném sousedství císařů Karla IV., Rudolfa II. a krále Václava IV. Celý prostor hrobky byl ve 30. letech 20. století zrekonstruován podle návrhu architekta Kamila Roškota a v roce 1935 znovu vysvěcen J. Em. Karlem kardinálem Kašparem, knížetem-arcibiskpem pražským. Ostatky našich panovníků byly uloženy do nových kamenných nebo kovových sarkofágů, pouze císař a král Rudolf II. a arcivévodkyně Marie Amálie nadále odpočívají ve svých původních rakvích.

V katedrále oslavíme výročí translace ostatků svatého Václava

24. 2. 2025

Našeho hlavního zemského patrona, věčného panovníka české země, zakladatele pražské katedrály a našeho svatého knížete Václava si připomínáme každý rok dvakrát, vždy s odstupem šesti měsíců. Zatímco dne 28. září pamatujeme na jeho mučednickou smrt ve Staré Boleslavi, kde se kníže Václav stal obětí bratrovraždy, tato slavnost má na jaře svůj protipól. Dne 4. března totiž slavíme výročí události, která znamenala přijetí našeho knížete Václava mezi svaté. V té době ještě neexistoval kanonizační proces, jak ho známe dnes. Václav se pro svou moudrost, dobrotu a ctnostný křesťanský život těšil pověsti svatosti již krátce po své smrti a svatým se stal ve chvíli, kdy bylo jeho tělo převezeno z původního hrobu ve Staré Boleslavi na Pražský hrad, kde bylo uloženo v jím založené románské rotundě svatého Víta. Pro Václavův hrob byla zbudována jižní apsida rotundy a dnes nad jeho hrobem stojí nádherná Svatováclavská kaple, vybudovaná ve 14. století Petrem Parléřem a do dnešní podoby zrestaurovaná ve 20. století Kamilem Hilbertem. Přenesením ostatků do kostela k úctě oltáře, takzvanou translací, se ještě v 10. století zemřelý stával svatým. Hrob svatého Václava se již bezmála 1100 let nachází stále na stejném místě, na které po celou dobu přicházejí davy poutníků až do dnešních dní.

Nový seriál. Králové ve výslužbě na Pražském hradě i v katedrále

17. 2. 2025

Význam pražské katedrály rostl společně s postavením Českého knížectví a později království v Evropě. Již samotné založení románské rotundy svatého Víta na Pražském hradě naším svatým knížetem Václavem mělo svůj původ v mezinárodních vztazích a zahraniční politice našeho knížete. Relikvii římského světce z počátku 4. století, svatého Víta, získal náš kníže od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka. V následujících staletích se český stát etabloval jako součást středověké Svaté říše římské a jeho význam nadále rostl. V roce 1212 získává český kníže Přemysl Otakar I. od císaře Friedricha II. dědičný královský titul a český král se v průběhu 13. století stal jedním ze sedmi říšský kurfiřtů, nejmocnějších knížat v říši s právem volit jejího panovníka. Tím byl římský král, který směl být po splnění několika podmínek korunován v Římě císařem.

Výročí 65 let úmrtí kanovníka Josefa Čiháka

13. 2. 2025

Dne 18. února uplyne 65 let od úmrtí našeho kanovníka Josefa Čiháka, věrného Kristova kněze a mučedníka komunistického režimu. Přestože se dožil věku 80 let, posledních 10 let svého života prožil v těžkém utrpení jako vězeň. V důsledku věznění prodělal řadu těžkých onemocnění. Přes opakované žádosti lékařů již do konce života nebyl z vězení propuštěn. V naší kapitule se stal nástupcem Antonína Podlahy v roli kapitulního archiváře a knihovníka. Proslul rovněž dlouhým a činorodým působením nejen v metropolitní kapitule, ale i ve farnostech, na gymnáziích a na teologické fakultě Univerzity Karlovy.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení