Péče o katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha: restaurování, údržba a provoz

Opravy katedrály byly nedílnou součástí její existence, a to už v době výstavby ve 14. století. Opravy většího rozsahu následovaly zpravidla po katastrofách jakou byl například požár roku 1541, nebo po válečných událostech, například po pruském ostřelování roku 1757. Špatný stav opěrného systému si vynutil opravu v letech 1705 až 1706. Výjimečný rozsah a pro záchranu stavby zásadní význam mělo restaurování provedené Jednotou pro dostavbu chrámu sv. Víta v letech 1861 až 1873. Jednota se o chrám starala i později, v době, kdy se budovala neogotická západní část chrámu.

Katedrála se soustavně restauruje od roku 1973. Tato okolnost je nesmírně důležitá, protože péče o stavbu musí být systematická, nikoli nárazová. V 70. až 90. letech 20. století šlo především o stavební údržbu opěrného systému a pláště katedrály, nicméně každoročně byl opraven určitý úsek rozvinutého opěrného systému. V posledních letech (od roku 2002) jsou opravy kamenného pláště katedrály realizovány jako komplexní restaurátorské a konzervátorské zásahy, během kterých je rozebírána paneláž a výzdoba přikotvená v 19. století nevyhovujícím systémem korozivních kotev. Rozsah takto provedených prací je značný, jak dokládá přiložený půdorys s vyznačenými částmi katedrály, restaurovanými zhruba v posledních pěti až deseti letech. Velmi náročné byly opravy všech tří věží katedrály. Jižní (Velká) věž byla restaurována v roce 2000, jihozápadní věž v roce 2001 a severozápadní v roce 2004. Včasné konzervační zásahy umožňují zachovat maximum originálního zdiva, architektonických a sochařských detailů i ostatní výzdoby.

Práce na opěrném systému začínají celkovým čištěním povrchu od usazenin, krust a nečistot. Poté je demontována veškerá lípaná výzdoba (svislé pruty, slepé kružby, vimperky), která je pak opět osazena na místo a upevněna nerezovými kotvami. Jsou řešeny statické poruchy, přičemž k těm závažnějším je přizván statik – specialista na historické stavby. Odstraňují se zvětralé výplně spár mezi kameny a jsou nahrazeny novým spárováním, některé zvláště namáhané spáry se zalévají olovem. Tam, kde je nezbytné nahradit neopravitelný kamenný prvek, vytvoří kameník přesnou kopii z přírodního pískovce. Na závěr je povrch kamene hydrofobizován a okenní kružby jsou opatřeny ochrannou sítí proti holubům. V rámci každé etapy je pořizována základní dokumentace, dokumentace kamenických značek a sádrové odlitky vybraných sochařských detailů, běžně nepřístupných. Speciální péče je věnována restaurování středověké architektonické plastiky.

Před dvěma lety byl důkladnému restaurátorskému zákroku podroben pískovcový kenotaf sv. Jana Nepomuckého vetknutý mezi dva opěrné pilíře při jižní stěně katedrály, na vnější straně kaple světce téhož jména.

Nejvýznamnější akcí v interiéru katedrály bylo v poslední době restaurování nástěnných maleb ze 14. až 16. století na jižní, severní a západní stěně Svatováclavské kaple, restaurování gotických nástěnných maleb v kapli sv. Kříže a ve Valdštejnské kapli nebo restaurování epitafu Vojtěcha Popela z Lobkovic z konce 16. století při severním vstupu do Svatováclavské kaple.

Restaurátorské práce v katedrále provedené v roce 2010

Pracovní číslování pilířů opěrného systému začíná na jižní straně chóru u kaple sv. Václava a postupuje dál po obvodu, poslední pilíř středověké části má číslo XIV.

Pro etapu restaurování v roce 2010 byly vybrány opěrné pilíře č. I. a IV., u nichž prohlídky zjistily největší míru poškození. Kromě činností, které se pravidelně opakují u všech etap (jsou stručně popsány v úvodu), přináší zásah na každé konkrétní části stavby specifické problémy. Kupříkladu na opěrném pilíři č. I. byl nalezen odlišný způsob kotvení dílů lípané výzdoby, pocházející z málo známé opravy v r. 1822. V horním opěrném oblouku jsou patrné některé mírně pokleslé klenáky v důsledku menší statické poruchy. Součástí pilíře je i tabernákl s kopií sochy sv. Václava z r. 1866, který je završen mohutnou fiálou. V ní byly zjištěny rozsáhlé trhliny, způsobené zřejmě příliš tuhými a masivními železnými kotvami. Dva nejvíce porušené díly této fiály musely být vyměněny za kopie a způsob kotvení byl podle návrhu statika změněn. V opěrném oblouku při pilíři č. IV. byl nalezen jeden trhlinami porušený klenák, v němž byla také zakončena železná kotva držící kružbovou ozdobu. I zde byla nezbytná výměna kamene v potřebném rozsahu. K restaurování pilíře č. I. byla připojena i východní stěna příčné lodi, která byla pro potřebné práce zpřístupněna rozšířením lešení.

Na mozaice s Posledním soudem na Zlaté bráně proběhla restaurátorská údržba ochranného nátěrového systému. Tento čtyřvrstvý ochranný systém byl na mozaiku nanesen v letech 1998 až 2000 podle technologie, kterou Kanceláři prezidenta republiky poskytl Getty Conservation Institute v Los Angeles. Nátěrový systém mozaiku chrání před vlhkostí a srážkovou vodou tak účinně, že poprvé od svého vzniku mozaika nepodléhá korozi, která po staletí poškozovala povrch skleněných kostek, potlačovala barevnost mozaiky a činila nečitelnými její obrazy. Při pravidelných kontrolách mozaiky v letech 2008 a 2009 bylo na jednotlivých kostkách zjištěno poškození nátěrového systému, což vyvolalo nutnost připravit ve spolupráci s restaurátorem a chemikem-technologem plán restaurátorské údržby. První proběhla v roce 2010 a znamenala ošetření 4 106 skleněných kostek. Z jejich povrchu byly sejmuty tři vrstvy ochranného nátěru, které byly nahrazeny dvěma novými. Z celkového počtu asi 1 mil. byla ošetřena jen malá část kostek, ale tato oprava byla nutná pro bezchybné a celoplošné fungování ochranného systému. V roce 2010 byla také dozlacena spodní část mandorly Krista. Míra zlacení se opřela o dokumentaci nepatrných zbytků zlacení v této partii mozaiky a dále o kopii mozaiky na kartonu z let 1881 až 1883, která je uložena v Archivu Pražského hradu.

V roce 2010 byla dokončena konzervace mramorové podlahy v celé ploše katedrály.

Plán restaurátorských prací v katedrále na rok 2011

Pro rok 2011 je připraveno restaurování opěrného pilíře č. III se schodišťovou věžičkou při krytém přechodu ze Starého královského paláce na královskou oratoř. Další etapou jsou dvě okna tzv. vysokého chóru v západním sousedství tohoto pilíře.

Bude provedena výměna krytiny na střeše nad kaplí sv. Václava. Plánované práce menšího rozsahu, ale neméně důležité se budou týkat opravy střech na kaplích po severní straně, v interiéru pak restaurátorského očištění stěn a pilířů do výšky dvou metrů a restaurování portálů do sakristie, Svatováclavské kaple a přízemí Velké věže.

Poslední etapa restaurování proběhne v kapli sv. Václava. Jejím předmětem bude restaurování nástěnných maleb na východní stěně kaple (malířská výzdoba na jižní, západní a severní stěně byly restaurovány v letech 2006, 2008 a 2009). Malby na spodním pásu zdiva, obložené drahými kameny vsazenými do zlacené inkrustace, vznikly v době Karla IV., malby výše nad římsou pocházejí z doby jagellonské. Vedle nástěnných maleb bude ošetřena také klenba kaple, poznamenaná staletým zatékáním střechou. Restaurovány budou zbytky staré dekorativní výmalby na kamenném soklu obíhajícím celý obvod kaple, oltář sv. Jana Evangelisty a středový lustr.

Jako každým rokem proběhne pravidelný monitoring stavu mozaiky Posledního soudu na Zlaté bráně. Jeho hlavním cílem bude vyhodnocení restaurátorského zásahu z roku 2010.

Na rok 2011 plánuje Správa Pražského hradu náklady na opravy, údržbu a restaurování ve výši 17 mil. Kč.